Pozor, vyletí ptáček! Nejstarší fotografické ateliéry v Opavě

Fotografická publikace Pozor, vyletí ptáček! s podtitulem Nejstarší fotografické ateliéry v Opavě 1860–1948 se snaží rehabilitovat celé odvětví důležité živnosti - regionální portrétní ateliérové tvorby vznikající především jako výsledek fotografické živnosti a památeční médium. Publikace vyplňuje další mezeru v historii města Opavy, která byla postižena historickými, společenskými, ekonomickými zvraty první poloviny 20. století. Byla přerušena sociální kontinuita, po poválečném vysídlení Němců z Opavy se vytratila důležitá část historické i materiální i mentální paměti.

Cílem publikace je umožnit občanům Opavy, ale i celého Moravskoslezského kraje, seznámit se se složitou historií svého domova. Kniha má badatelskou hodnotu, edukativní, kulturní a estetický přínos.

Na publikaci pracoval tým odborníků z oblasti vizuálního umění, fotografického provozu a společenských reálií během celého roku 2020 ve spolupráci s dalšími paměťovými institucemi (Zemský archiv, Slezská univerzita, soukromí sběratelé, pamětníci atd.).

Historička Jaromíra Knapíková ve svých textech charakterizuje konkrétní opavské fotografické ateliéry s jejich vývojem, majitelem, specifiky, situováním ve městě apod.

Vizuální sociolog Jiří Siostrzonek rozebírá především o společenský aspekt sledovaného tématu. Z jeho studie je pozoruhodná dobová charakteristika fotografování jednotlivých generací.        

Ondřej Durczak zase připomíná hlavně technické prostředky a technologie včetně speciálních hlavodržek, úprav snímků, kuriózních dekorací nebo zásadního vynálezu – Petzvalova objektivu.

Nechat si zhotovit podobenku znamenalo zažít významný společenský a rodinný obřad, jehož výsledkem bylo obrazové svědectví. Ateliérové portrétní snímky běžných občanů vznikaly z velké části mechanicky a pro fotografa byly zpravidla stereotypní prací. Autorský projev byl omezen na dokonalé zvládnutí řemesla případně stylizaci portrétovaného, začlenění rekvizit a výběr pozadí. Přesto i v dějinách fotografie mají tyto snímky své důležité místo právě pro radikální rozšíření portrétu nebo objevování a zdokonalování fotografické techniky a technologie. Neméně důležité jsou jako historický a ikonografický materiál.

Pro běžného čtenáře má obrazová část knihy především nostalgický nádech minulých časů a zároveň může potvrzovat jejich vědomí, že vyfotografovaní lidé se procházeli po stejných ulicích, parcích, náměstích jako nyní my, seděli v podobných kavárnách, chodili na výstavy, do divadla, kina a prožívali stejně radostné i smutné okamžiky.